Popis artritidy

Zánětlivá onemocnění kloubů můžeme z praktického hlediska dělit na infekční a neinfekční.

Častěji se setkáváme s neinfekčními záněty, jejichž podkladem je autoimunitní proces, tedy stav, kdy imunitní systém napadá a ničí vlastní tkáně. Proč tomu tak je, je stále předmětem četných dohadů, nicméně základní osvětlující myšlenka se opírá o genetické předpoklady v souvislosti s prodělanou infekcí či podáním léků nebo očkovacích látek, které náš imunitní systém navnadí mylným směrem. Takovýto podklad má pravděpodobně i revmatoidní atritida (lidově revma).

Revmatoidní artritida je kloubní onemocnění vyskytující se především u žen středního věku. Nejčastěji jsou zánětlivě postiženy drobné klouby ruky, zápěstí a hlezenní kloub (kotník), nicméně postiženy mohou být i klouby velké (kyčle, kolena). Onemocnění se většinou začne projevovat velmi nenápadně, a to ranní ztuhlostí kloubů. Teprve po nějakém čase (řádově měsíce až léta) se objeví zduření a silná bolestivost, což vede ke zhoršení hybnosti a postupem času ke vzniku deformit (pokřivení prstů, rukou apod.).

Podobnou jednotkou v tomto směru je i revmatická (pozor, ne revmatoidní!) artritida, u níž de facto známe vyvolávající příčinu. Vzniká jako součást tzv. sterilních následků po bakteriální infekci (některými streptokoky – streptococcus pyogenes), např. po streptokokové angíně, která není vhodně léčena antibiotiky. Sterilní následky zahrnují postižení srdce (tzv. revmatická horečka), ledvin (postreptokoková glomerulonefri­tida), nervového systému (chorea minor) a kloubů (revmatická artritida) v době, kdy již není možno prokázat původce onemocnění, v krvi však cirkulují protilátky, které byly původně vytvořeny imunitním systémem proti streptokokům a které bohužel mají schopnost se navázat na zdravé tkáně a namířit tak imunitní pochody proti vlastním tkáním.

Dnavá artritida neboli nemoc zvaná též dna (artritis urica) je metabolické onemocnění, které vede k zánětlivému postižení kloubů. Podkladem onemocnění je zvýšená hladina kyseliny močové v krvi, jež se v podobě krystalků solí (urát sodný) ukládá v kloubech a vyvolává zde zánětlivou reakci. Kyselina močová vzniká metabolismem purinů, což jsou látky hojně obsažené v luštěninách, mase a vnitřnostech. Část nemocných řadíme do skupiny, která zvýšeně přijímá takovouto stravu a zvýšeně konzumuje alkohol. Jiní mají zvýšenou produkci kyseliny močové danou geneticky či se u nich jedná o enzymatický defekt. Ve většině případů jsou postiženi muži, a to převážně po 40. roce věku.

Dalšími jednotkami, které by se sem též mohly řadit je psoriatická artritida, tedy postižení kloubů u lupénky.

Erozivní artritida je postižení u zvýšené funkce příštítných tělísek (u hyperparat­hyreózy).

Co se týče infekčních zánětů kloubů, nejvýznamnější jsou bakteriální záněty (vyvolané nejčastěji streptokoky, ale též borrelie u lymské boreliózy), i když je prokázána i virová infekce (herpesvirus, Epstein-Barr virus, virus hepatitidy B, arbovirus). Infekce je do kloubu zanesena buď při otevřeném poranění kloubu, léčebným zákrokem (např. punkcí či ortopedické operace), přímým přestupem infekce z okolí kloubu (záněty kostí, svalů atd.) či se infekce může zanést krevní cestou z jiného infekčního ložiska v organismu.

Prevence artritidy

Vhodnou prevencí u většiny postižení kloubů je optimální váha jedince. Nadváha klouby obecně zatěžuje.

Prevence u revmatoidní artritidy není známa, důležitá je včasná diagnóza choroby a její následná léčba.

Revmatické artritidě předcházíme vhodnou antibiotickou léčbou streptokokových onemocnění.

Dnavá artritida je onemocnění, jež je zhoršováno stravou bohatou na puriny, a je tedy vhodné v jídelníčku omezit příjem masa (i ryb), vnitřností, masových vývarů, luštěnin, omáček a kakaa.

Léčba artritidy 

Fenomenální novinka od roku 2012 pro léčbu Arttritdy je MMS nebo CDS pro ty, kdo mají citlivější žaludek. Více ve videu níže.